Náš plán byl jasný – dva měsíce strávit v okolí Sydney a potom cestovat. Určitě jsme chtěli vidět jiné části Austrálie, ale také jsme chtěli podívat někam trochu mimo. Ještě nikdy jsem nebyla na žádném tropickém ostrově a Romanovo slib, že se na nějaký v rámci cest podíváme byl pro mě velkou motivací přemoci strach z letu přes celý svět a to úplně sama (s tím, že jsem do té doby sama ještě nikdy neletěla). Nakonec jsem se rozhodovali mezi Fiji a Vanuatu. Už od začátku jsem doufala, že se rozhodneme právě pro Vanuatu, protože mi bylo sympatičtější a po přečtení pár recenzí jsme měli jasno – letíme na Vanuatu! Fiji je údajně více resortové, více turistické a více “západní”. Pro výlety do přírody, setkání s domorodci a méně turistů se doporučovalo Vanuatu. Netroškařili jsme a rozhodli se tam strávit celých 14 nocí. Během těch jsme vystřídali 3 ostrovy a 7 ubytování.
Jedna věc, co se musí Vanuatu nechat je, že má svého ducha. Druhá je to, že asi nikde nežije tolik otravného hmyzu. Jde údajně o jedno z nejšťastnějších míst na světě. Dle mých zkušeností jde i o místo s největším počtem komárů a much. Ostatní zvířecko je ale naopak přátelské – z Austrálie si nejeden tropí fóry, že vás tam může kdeco zabít, na Vanuatu naopak nemají žádné jedovaté pavouky (ale pavouci jako takoví tam jsou…a ne zrovna malý), jedovaté medúzy a vůbec žádné hady. A ani žáby! Naopak ještěrkami se to tu jen hemží. Vidět pást se krávu pod palmou taky není nic neobvyklého, ale z vlastní zkušenosti nedoporučuji si jí jít zkusit pohladit. Nepomohlo ani když jsem předem řekla, že jsem vegan.
Mimo ještěrky a krávy tam běhají koně (i divoké), prasata a spousta psů. Lidé zde však zásadně neběhají. Všichni si drží své pomalé tempo a když se na ně podíváte, většina z nich se začne srdečně smát a zdravit vás. Někteří odvrátí zrak, protože se prý stydí – bojí se, že si s nimi začnete povídat a oni přitom neumí anglicky. Angličtinou ale hovořila většina lidí s kterými jsem se setkala, zbytek hovoří francouzsky a někdo ovládá dokonce oba jazyky. A k tomu samozřejmě všichni mluví zdejší mateřštinou, jenž se nazývá bislama a jde o mix francouzštiny a angličtiny. Některá bislamská slova jsou vcelku vtipná, protože je to v podstatě anglické slovíčko napsané, jak se přibližně vyslovuje – třeba “thank you too much” se řekne “tangkyu tumas” a “good morning” je “gud moning”.
Jak jsem již řekla, navštívili jsme tři ostrovy a každý z nich byl jiný. Efate je dá se říct hlavní ostrov Vanuatu – pokud se na Vanuatu rozhodnete cestovat, tak se mu těžko vyhnete, jelikož do jeho hlavního města s názvem Port-Vila přilétávají letadla z jiných kontinentů a ostrovů. Efate ve mně zanechalo nejmenší dojem, ale nutno podotknout, že jsme kromě jednoho potápění nevytáhli paty z Port-vily, která není nikterak pěkným městem a není tu nic moc k vidění. Co se mi ale moc líbilo byl zdejší trh zeleniny, kde měli spoustu druhů místního ovoce a zeleniny. Taky se nám podařilo dostat se mimo město do zdejší vesnice Mele, kde jsme ochutnali místní speciality. Jednou z nich byla kava – ano, “kava”, ne “káva”. Jde o hnědo-béžový nápoj zemité trpké chuti, jenž se vaří z kořene stromu. Nejenže to zní jako mňamka, ale i to byla mňamka! Až taková, že jsem jí hned musela zajíst tarem, což je taková zdejší bílá brambora. Suchá jako ta naše, ale sladší. Bylo jí zapotřebí dost, jelikož místní do nás lili kavu horem dolem. Ve vesnici byl bar, kde se vesničané schází, aby si dali pár misek kavy před spaním. Kava má narkotické účinky, což bylo znát i na našich průvodcích, kteří byli ještě víc v klidu než předtím. Kdo by byl řekl, že je to u Vanuatčanů možné!
Po Efate naše kroky mířili trochu víc na jih na ostrov Tanna a tady jsme zažili to Vanuatu, jaké jsme si vysnili. Ne u domorodců, kde jsme to původně očekávali, ale během pobytu u místních. Vystřídali jsme tu tři ubytování a právě jedno z nich nás dostalo tolik, že máme v plánu se tam v budoucnu vrátit. Jsme od místních pozvaní na jakési taneční slavnosti v roce 2020, tak uvidíme, zda to vyjde! Ostrov Tanna byl nejméně dotčený civilizací a wifi jsme tam chytli až poslední den, kdy jsme bydleli v resortu blízko letiště. A víte co? Byla to nádhera. Neměli jsme s sebou ani knihu, nic, takže jsme celé dny trávili prozkoumáváním okolí, relaxováním a povídaním si mezi sebou a s místními. Zažila jsem tu nejhezčí šnorchlování, svou první sopku a vodopád, poprvé jsem plavala v jeskyni, spatřila mořskou hvězdici a létající ryby, ochutnala další vanuatské speciality a v neposlední řadě jsem potkala ty nejmilejší lidi. Tanna je pro mě místo, které – ať to zní sebevíc kýčovitě – zůstane v mém srdci.
Na poslední ostrov jsme se vydali zase zpátky na sever. Espiritu Santo je největší ostrov Vanuatu a taky nejrozvinutější z těch, co jsme zažili. Už při příchodu na letiště nám bylo jasné, že to nebude další Tanna. Měli tu supermarkety, měli tu wifi, měli tu silnice. Obě naše zdejší ubytování ani vzdáleně nepřipomínali chatky z bambusu. V jednom nám dokonce dělali k snídani domácí kokosové lívance s domácími tropickými džemy! Po toastech s džemem a arašídovým máslem to byla příjemná změna. Mimo lívanců musím ze Santa vypíchnout i přírodu. Na úvodní i první fotce tohoto článku můžete sami vidět, jaká nádhera to tam je. Lonnoc beach (úvodní fotka), Port Olry (první fotka článku) a zdejší Blue holes jsou must-see! Pokud hledáte odpočinkovou dovolenou, chcete si zachovat určitý svůj komfort a vidět krásná místa, pak je pro vás Espiritu Santo to pravé. Pro nás to bylo příjemné oddechovější zakončení našich cest.
Tento trip byl pro mě velmi obohacující – nejen kvůli tomu, co jsem všechno viděla, ale hlavně díky zdejším lidem. Jak jsem již řekla, mají své vlastní tempo a jsou jedni z nejšťastnějších lidí na světě. Vanuatčané jsou též velmi rodinné typy – rodiny jsou tu velké, drží pospolu a jsou schopné cestovat za svými příbuznými i celý den pěšky. Na Tanně, kde nefunguje žádná veřejná doprava je chůze často jediná možnost, jak se někam dostat. Západní způsob života je tu zatím v zárodku (stupeň rozvoje záleží na konkrétním ostrově) a lidé se tu za ničím neženou. Mají málo a přesto jsou šťastní. Mají málo a přesto se k nám chovali královsky. Cestování prý pomáhá k tomu najít sám sebe a mít otevřenější mysl. Vanuatu mi jako první místo, které jsem kdy za svůj život navštívila pomohlo k obojímu, byť jsem obojí u sebe již dlouho předtím rozvíjela. Nejenže jsem si odtud přivezla spoustu zážitků, ale zároveň i klidnější mysl. Vanuatu je zkrátka místo hodné navštívení. A když už tu budete, upusťte ze svých standardů a žijte u místních. Nebude to sice krásný resort, ale za odměnu se dozvíte něco o zdejším životě a poznáte toho pravého vanuatského ducha. A o to přeje jde!
Tagy : cestování
