Recepty
Veganství
Výživa
Cestování
Ze života
E-shop
O mně
- O mně
- Reference na mé služby

NOVINKY

Hlavní chody Recepty

Dýňová omáčka s těstovinami

před 9 měsíců

Dezerty Recepty

Nepečené ovesné tyčinky

před 2 roky

Hlavní chody Recepty

Zeleninová směs s klobaňou

před 2 roky

Mléčné alternativy Recepty

Golden Milk

před 2 roky

Rubriky

Cestování
Dezerty
Hlavní chody
Mléčné alternativy
Nápoje
Nezařazené
Polévky
Pomazánky, másla a dipy
Recepty
Veganství
Výživa
Ze života

Recepty
Veganství
Výživa
Cestování
Ze života
E-shop
O mně
- O mně
- Reference na mé služby

Košík

Váš košík je prázdný.

Zpět do obchodu

E-SHOP: Textilní certifikáty

E-SHOP: Jak balíme objednávky?

Moje spolupráce

Blogování a spolupráce

NEJLEPŠÍ ČLÁNKY

Fazolové brownies

před 7 roky

1

Veganské sladkosti

před 7 roky

2

Kokosové kari

před 6 roky

3

“Mac and cheese” – vegansky&zdravě

před 5 roky

4

dewii.veg

Tenhle post píšu v oblacích kdesi nad územím

Tenhle post píšu v oblacích kdesi nad územím Mexika 🇲🇽 Po 8 měsících opouštím americký kontinent a stejně jako odjezd z Kostariky se ani tenhle neobešel bez slz. Ale zatímco z Kostariky se mi pryč nechtělo, teď se těším. Slzy od štěstí mi však netečou. Před pár měsíci jsem tu psala, že mám na svůj čas strávený v Mexiku stanovené tři cíle. No, nakonec jsem zvládla jeden, jelikož se moje pozornost upnula jiným směrem. Možná si někteří z vás všimli, že jsem tu byla méně sdílná a kolikrát jsem k vám tu tento rok mluvila skrze stories by se pomalu dalo spočítat na prstech jedné ruky 🙈 Pravdou je, že jsem si neprocházela nejlepším obdobím a když jsem nedávno dostala komentář, že zářím štěstím, v realitě jsem se tou dobou dostávala z deprese. Snažila jsem se dostat zpět do stavu, kdy se ráno probudím a nebudu hledat vůli k žití, i když část mě furt věděla, že život setsakra stojí za to, ale vysvětlit to celému svému já se nedalo. Srovnávala jsem se s tím, že se s někým můžu milovat, může nám na sobě záležet, ale i když se snažíme, tak se naše cesty rozdělí, protože jen láska nestačí. A když už jsem nastalou situaci tak nějak akceptovala, tak se přidala další nesnáze, kterou završila nemoc v rodině. Zkušenosti mě naučily určité části svého života tady nesdílet, tohle jsem však nasdílet chtěla. Cítila jsem, že chci v tomhle případě být otevřenější, jelikož mi je jasný, že si někdo bude říkat wtf, když tu nenapíšu poprvé, jak se navracím sama k sobě. Je dobrý mít na paměti, že sociální sítě neodráží kompletní realitu, jen její námi selektivně vybranou část. Nikdy tak neznáme celý životní příběh jedince. S čím se potýkal v minulosti, s čím se potýká teď. Odsuzovat je lehké, zůstat laskavý je lepší. Uzavřít kapitolu Mexiko je pro mě ulevující i svírající pocit zároveň. Tak jako tak se cítím vděčná. Za ty náročný chvíle, který byly velkým učitelem a samozřejmě i za ty všechny krásný, kterých stále bylo habaděj. Mexiko je nádherná a různorodá země, která mě rozhodně neviděla naposledy 🙏🏻 Teď si ale letím pro evropský léto. V mysli si přehrávám svoje plány na příštích pár týdnů, to, co bylo, nechávám za sebou a hledím vpřed na to, co mě čeká ❤️

✨ Dovolit si být s€xy ✨ Na ženu, co si do

✨ Dovolit si být s€xy ✨ Na ženu, co si dovolí být s€xy, dělat něco s€xy, otevřeně milovat s€x se běžně kouká zvrchu. Dostatečně si sebe neváží. Musí mít se sebou nějaký problém. Ponižuje se. Něco si tím kompenzuje. Chce jen pozornost. Nemá úroveň. To, že možná jen nemá problém se svou s€xualitou v nabídce často chybí 🤷🏼‍♀️ Jeden by řekl, že v 21. století už ženskou s€xualitu nebudeme spojovat s hodnotou dané osoby a naopak jí odpojovat od intelektu. To, jak moc jste inteligentní a jakou máte hodnotu jako člověk opravdu neurčuje fakt, jestli máte na sobě rolák nebo croptop, jestli se rádi svíjíte u tyče nebo neskrytě mluvíte o tom, jak často si děláte dobře. Nic z toho z vás automaticky nedělá podřadného nebo méně inteligentního člověka. A přesto je toto vnímání ve společnosti zakořeněné. Dovolit si být s€xy se jen tak nepromíjí. A tak se toho mnohé zdráhají, jelikož ví, jakého odsouzení se jinak dočkají. A často proto soudí ostatní – protože co si samy nepovolíte, to snadno budete závidět někomu, kdo tak učinil. Tak jsem si to začala povolovat. Nosit si, co chci. Tančit si, jak chci. Mluvit otevřeně o s€xualitě. Projevovat své já tak, jak to cítím, bez ohledu na soudy ostatních. A ne, nic z toho nemusím dělat kvůli nikomu jinému než kvůli sama sobě. Protože se tak cítím dobře. Nepotlačuji nic ze sebe. Jeden z důvodů proč se mi tak líbí v téhle části světa je právě i to, jak je to tady víc prosáklý s€xualitou. Jak se lidi oblíkají, co za energii ze sebe vyzařují, jak tancují…miluju to 😌 Zdravé sebevědomí a s€xualita jsou hodny podpory, ne odsuzování. Objevovat svou s€xuální stránku není nic za co by se měl někdo stydět. Právě kvůli všem předsudkům a tabu ohledně s€xuality jsem měla radost ze spolupráce s @satisfyercom. Protože mě baví bourat jak jedno, tak druhé. A s čím jiným se pro takové nabourávání spojit než s hračkami? 😏 A i tentokrát rozdáváme radost soutěží o 1 hračku dle vlastního výběru. Pro zúčastnění stačí začít sledovat účet @satisfyercom a napsat mi do komentářů, kdy se vy cítíte nejvíc s€xy 😌 Zároveň mám pro vás slevový kód „Dewii40“. Příjemnou zábavu 😁 A mějte na paměti - to be s€xy is not a shame. #spoluprace 📷 @cocash_daniel

I found a little Mexican gem – San Francisco de

I found a little Mexican gem – San Francisco de Campeche 💗 A našla jsem ho naprostou náhodou. Přemýšlela jsem co v okolí Meridy v Yucatánu podniknout a vyběhl na mě seznam autobusů jezdících z Meridy na různá místa. A tak jsem začala googlit názvy. Chtěla jsem někam do cenote nebo na ruiny, ale po shlédnutí pár fotek z města San Francisco de Campeche jsem měla jasno 🤩 Jedu do dalšího mexického státu – Campeche. A do teď nechápu jak je možný, že za těch 7 měsíců mi nikdo o tomhle klenotu neřekl. Samej Tulum, Cancún, Merida…a Campeche NIC! 😅 Pro mě je to zatím nejkrásnější mexický město, co jsem viděla. Historický centrum je naprosto kouzelný! ✨ Spousta barevných baráčků, kaktusů, světýlek, koček a psů vyvalených v oknech, místních, co vás vítají v jejich městě…a taky pirátů! 🏴‍☠️ V tomhle městě totiž kdysi byli piráti z Karibiku těžká realita. Z Campeche se navíc za hodinku dostanete ke krásným mayským ruinám Edzná. V pondělí jsem si přivstala, byla tam už na otvíračku v osm a ruiny jsem tak měla nějakou dobu jen pro sebe. Nejsou možná tak velkolepý jako Chichén Itzá, ale dohání to svým klidným vibem a zvuky přírody 🌿 Moje mexický dobrodružství se pomalu chýlí ke konci, tak jsem vděčná, že mě náhody zavádí na takhle krásný místa…děkuji 💗

Maybe I’m standing in the middle of the jungle,

Maybe I’m standing in the middle of the jungle, maybe on the main street in front of the shopping mall 😁🌿 Sedla jsem si k macu a přemýšlela o čem psát. Logicky mi do hlavy přišlo jako první to, co se mi v ní honí poslední dobou. Občas se v něčem ztratím a potřebuji si připomenout, že na některý věci je život až moc krátkej a vzácnej. Na který? 🔎 Ztrácení se v čase. Ať už hrabáním se v tom, co bylo nebo přemýšlením nad tím, co bude. Nelze se tomu vyhnout a do určité míry má obojí užitek, ale přílišným motáním se v jednom či druhém mi utíká mezi prsty to nejdůležitější – přítomnost. Vědomě se proto vracím do tady a teď, kdykoliv se přistihnu, že hlavou lítám až moc mimo. 🔎 Ztrácení se v potřebě kontroly. Potřeba kontroly byla jedna z věcí, co mě dohnala k anorexii a stále se učím, že nad některými věcmi nemám moc a byť bych to sebevíc chtěla jinak, něco zkrátka mohu jen akceptovat tak, jak to je. Aneb co můžeš změnit, změň a co nemůžeš, nech být. 🔎 Ztrácení se v chybách. Chybovat je lidské, já vím, ale když máte z dětství zažito chyba = trest, pak je těžké brát je vždy s nadhledem 😮‍💨 I se sebevětší obezřetností však chybovat budu, jelikož nikdy nedokážu dohlédnout všechny důsledky svých činů a není třeba se za to bičovat. V takových chvílích se poučím z čeho můžu a rodičovský hlas, co kárá přepínám na sebesoucit. 🔎 Ztrácení se v činech ostatních. Ne každý se ke mně bude chovat tak, jak si zasloužím. Vedle ruminování o tom proč, to dokáže pěkně zamávat s vnímáním vlastní hodnoty – to si nezasloužím lepší zacházení? Obojí ale vytloukávám z hlavy pryč. Namísto toho si opakuji, že to, jak se ke mně chovají ostatní nemá s mojí hodnotou nic společného a vypovídá to víc o nich než o mně. 🔎 Ztrácení se v číslech. Čísla dříve významně ovlivňovala můj život, dnes je již vnímám jinak – kalorie, kila, centimetry, peníze, sexuální partneři, věk…vím, že nic z toho neurčuje lidskou hodnotu. Nedalo mi je sem ale nezařadit. Jako připomínku. Většinu času svého života strávíme ve svý hlavě, tak z ní dělejme pěkný místo k žití. A ti z vás, co se taky momentálně cítí obecně ztracení věřme, že – you’ll always feel lost right before you find yourself again ❤️

Successfully survived first half a year of living

Successfully survived first half a year of living as a digital nomad and still counting 💜 Je tomu rok, co jsem se rozhodla zkusit si tenhle životní styl a půl roku, co jsem své rozhodnutí převedla do praxe. Život v kufru.
Kdekoliv ve světě (kde maj internety 😁).
Celoročně na cestách. Aklimatizovala jsem se rychle a bezbolestně a svého rozhodnutí jsem (minimálně zatím) nezalitovala. To ale neznamená, že je to samý sluníčko a kytičky 🌸 Full-time travel má stejně jako tradiční život svá pro a proti. Navíc životní strasti si vás najdou kdekoliv. I na pláži pod palmou. Za těch pár měsíců jsem pocítila tyto méně růžové stránky nomádství: ▪️Přicházím o některé kampaně a projekty. Část mé práce je situovaná v Česku a některé zajímavé nabídky, které bych jinak přijala, tak musím odmítnout. Naštěstí mi na tom však nepadá živobytí. ▪️Pracovat během cest mi problém nedělá, ale ponořit se do nějakého většího pracovního projektu je setsakra těžký 🥲 Těžší než při žití v Praze. Jsem na novém místě, chci ho poznávat, užít si ho…a dva z mých třech cílů tak stále visí v kolonce “to-do“. ▪️Blízké vztahy. Osobně ráda trávím čas sama a na cestách se seznamuji s mnoha lidmi, tudíž pocitem samoty netrpím. Hluboké vztahy s pár vybranými lidmi jsou pro mě ale důležité a ty během neustálého přesouvání se po světě tvoříte těžko. Mít kolem sebe takové lidi mi někdy chybí. Jasně, voláme si, píšeme si, ale fyzický kontakt to nenahradí. Navíc přijmout fakt, že opravdu nejsem v životě svých přátel není jednoduchý.
A dlouhodobé romantické vztahy? No, #singlefornomadlife I guess 🤣 Summa summarum nomádství se může zdát jako čistě snový život, ale není. Něco je mu potřeba obětovat. Za ten pocit svobody a nezávislosti, příval nových zážitků, poznávání nových kultur, seznamování se s lidmi z celého světa, osobní i pracovní růst a inspiraci mi to však stojí. I když je nomádství v určitých ohledech náročnější než žít doma, cítím se živější, naplněnější, cítím, že TOHLE mám žít. Proto jsem sama sobě vděčná, že jsem po mnoha letech, kdy jsem sen takhle žít měla v hlavě, byla konečně schopná začít si ho plnit 😌 📷 @lifeafteralec

Pamatuji si kolik přesně jsem vážila v den svého maturitního plesu. Od toho dne mi totiž ručička váhy začala ukazovat čtyřicet-něco namísto padesát-něco. Asi nemusím říkat, jak z toho moje tehdejší já bylo nadšené. I když se váha hýbla jen o pár stovek gramů, v mojí hlavě to znamenalo hodně. Ostatní moje nadšení však moc nesdíleli. Poslechla jsem si během plesu mnoho komplimentů, část z nich však měla „ale“. „Vypadáš nádherně, ale jsi strašně vyzáblá.“
„Jsi nejkrásnější maturantka, ale ta hubenost už je moc.“ Samozřejmě jsem jejich názor nesdílela. Dostatečně hubená jsem si nepřišla. A to ani když mi váha po nějaké době spadla o dalších pár kilo níž. Furt jsem chtěla víc a víc. Nebo spíš míň a míň. Ples jsem měla přesně před 10 lety. Celej můj svět se tenkrát točil kolem jídla a váhy. Kolik vážím dnes netuším, jelikož už to obsedantně nesleduji, ale vím, že se moje váha blíží k tomu, aby začala šestkou – něco, co jsem si v minulosti slíbila, že se nikdy nesmí stát, v současnosti něco, co mi těžkou hlavu rozhodně nedělá. V minulosti by mě komentáře, že bych měla zhubnout totálně položily, dnes mě rozesmějou svojí stupiditou. Tenhle obrat – přestat určovat svojí hodnotu podle čísla na váze a najít zdravý vztah k jídlu i svýmu tělu – nenastal přes noc. Trvalo to roky. A ještě delší roky trvalo než jsem se o tenhle obrat začala pokoušet, protože jsem předtím věřila, že nemám problém – vždyť furt něco jím a nejsem až tak hubená. To, že problém mám a začíná a končí v hlavě a ne na ručičce váhy jsem si tenkrát neuvědomovala. A tak jsem pokračovala v tom, co dělám a nehledala pomoc. S pomocí bych přitom svý duši i tělu dost možná ušetřila nějaký ten rok trápení. Přikládat důležitost svým problémům, i když mi přijde, že nejsou až tak hrozný a spousta lidí to má přece mnohem horší, se stále učím. Stejně jako požádat o pomoc. Obojí je potřeba. Pokud nám něco ubírá na životní radosti, bere klid v duši, znesnadňuje žití, pak si to zaslouží naši pozornost. Problémy duše jsou stejně důležité jako problémy těla. Ani jedno není nic, co by mělo být bráno na lehkou váhu. 📷 @cocash_daniel

V dnešní den se již od roku 1979 připomínají

V dnešní den se již od roku 1979 připomínají osudy laboratorních zvířat, které trpí při pokusech prováděných za všemožnými účely. Testování kosmetických přípravků na zvířatech by v EU již přitom mělo být minulostí, realita je však jinde. I přes zákaz a existenci alternativních metod tyto testy stále probíhají. ❗️V EU se ročně pro pokusy zneužije nad 10 miliónů zvířat. V srpnu minulého roku byla proto spuštěna iniciativa za skutečné ukončení testů kosmetických přípravků na zvířatech. Před pár dny se překročil milník půl miliónu podpisů – jsme tedy v polovině cesty k získání potřebného miliónu. Ten je zapotřebí shromáždit do 31. srpna 2022. Pomoc každého z vás je velmi důležitá a zabere přitom minimum úsilí. Přidejte svůj hlas pod iniciativu na www.ZaPokusyBezZvirat.cz a dejte tak @europeanparliament vědět, že nesouhlasíte s tím, že by zvířata měla trpět kvůli rozmarům lidské krásy. Pro větší zapojení sdílejte iniciativu mezi své známé. A pro více informací sledujte @svobodazvirat 🐇 Už máte podepsáno? 🙏🏻 #ZaPokusyBezZvirat
#EndAnimalTesting
#KeepTheCagesEmpty

What would you do if you weren’t scared? Cestov

What would you do if you weren’t scared? Cestovala po světě 🌎 To by řeklo moje staré já. A vy se ptáte, jak jsem se k tomu dokopala. Jak udělat ten krok? No kéž bych měla nějaký zázračný trik, díky kterýmu veškerý strachy zmizí 😅 I když zmizí není to správný slovo. Minimálně u mě tomu totiž tak nebylo. Strach se nikam nevypařil, ale byl méně důležitý než to plnit si svoje sny. Uvnitř sebe jsem cítila, že to musím zkusit. Vrátit domů se přece může vždycky, no ne? 🤷🏼‍♀️ Lepší tomu dát šanci a případně se přesvědčit o svém omylu než zůstat celý život přemýšlením „co kdyby“. Za „co kdyby“ může přijít „to dopadlo na pytel“, ale taky „to dopadlo líp než si dokážu představit“. Potlačila jsem proto obavy a začala balit kufr i svůj život v Praze. Pravdou je, že cestovatele jsem vždy obdivovala, ale nikdy jsem si nemyslela, že bych tak já se svojí náturou dokázala žít. Až mě osud zavlál na Kostariku, kde jsem po měsíci nečekaně zůstala sama. Přemýšlela jsem, jestli odletět domů. Ale rozhodla jsem se zůstat. Dát tomu šanci, když tam jsem. A dopadlo to líp než jsem si dokázala představit 🙏🏻 Po nějaké době jsem tudíž měla jasno, že i když je to pro mě výzva, tak tohle chci. Chci čelit výzvám a chci žít tam ve světě, kde mě jen napadne. Kdybych do Kostariky tenkrát neodletěla, tak bych teď nejspíš stále seděla zalezlá ve svym pražskym bytě a moje úzkosti nebo strach z mluvení anglicky by byly furt stejně velkou součástí mě namísto toho, aby (z)mizely. Čím víc se vystavuji nepříjemným věcem, tím méně nepříjemné se stávají, protože tím častěji vidím, že jde jen o nesmyslný výmysly mojí hlavy. A těm, stejně jako všemožným strachům a obavám chci dávat v životě co nejmenší prostor 😌 📷 @barunkaga

Na přelomu tohoto roku mi na dveře začala klepa

Na přelomu tohoto roku mi na dveře začala klepat třicítka a deset let z toho jsem strávila ve vážných vztazích. Momentálně poprvé od svých patnácti let tak zažívám dlouhodobé období, kdy jsem single. Je sice všeobecně známo, že skákat ze vztahu do vztahu není nejlepší nápad, ale byť jsem to neplánovala, tak se mi pokaždé brzy po rozchodu stalo, že jsem někoho potkala a ve vztahu skončila 🤷🏼‍♀️ To, plus události z minulých vztahů si vybrali svou daň – více jak dva roky, kdy jsem cítila, že vztah mít nemůžu a nutně potřebuji být sama. A tak jsem i tak udělala. A tohle období mě hodně naučilo🙏🏻 Mimo jiné jsem si upevnila názor, že jsem šťastná i sama. Během tohoto období jsem potkala několik lidí, každý mi nastavil zrcadlo v něčem jiném a já se tak mohla postupně vyvíjet. Vyzkoušela jsem si, že můj osobnostní posun je fakt velkej a jsem schopná tvořit vztah s hodnotami, které vyznávám. Otevřenost. Upřímnost. Autenticita. Svoboda. Společný růst. Hodnoty, který znějí hezky asi nám všem, ale málokdo je dokáže opravdu žít. I já se neustále učím. Pocit, že vážný vztah nechci přetrvával do podzimu minulého roku, kdy jsem si z ničeho nic uvědomila, že se ve mně něco přeplo. Umím si představit někoho potkat. Ne hned – byla jsem akorát v procesu vytváření svého nového „digital nomad“ života a to byla moje priorita, ale zkrátka pokud to přijde, tak to již mohu přijmout. Překvapilo mě to, jelikož jsem si už předtím několikrát říkala, jestli to vůbec někdy přijde 😅 Ne, tohle neznamená, že jsem si už všechno z minulosti vyřešila a jsem stoprocentně healed a „připravená“. Ale s takovou bych čekala až do smrti. Stejně tak bych až do smrti čekala na někoho, kdo by měl taky všechno vyřešený. To není potřeba. Stačí mít růst jako prioritu. Ochota pracovat na sobě je nejen atraktivní, ale pro zdravé partnerství i potřebná. A taková práce je na celej život – což může pro někoho znít demotivačně, ale když během téhle cesty pozorujete, jak se zlepšují veškeré vaše vztahy a tím i váš život obecně, tak už nemůžete konat jinak. Vlastní zkušenost 😌

Moje první návštěva Yucatánu dopadla na výbo

Moje první návštěva Yucatánu dopadla na výbornou 💯
Výlet do Valladolidu jsem - jak již bývá u mě zvykem - naplánovala na poslední chvíli, den předtím než jsem chtěla vypadnout z Tulumu. A zase to pro jednou bylo skvělý rozhodnutí 🤩 V plánu bylo prozkoumat městečko, navštívit pár cenotes a mrknout na jeden z divů světa. Co za to stálo? 📍cenote Oxman: zatím nejlepší cenote, jaké jsem navštívila – díky jeho oblíbenosti v něm bývá celkem plno, ale minimálně když jsem tam byla já, tak tam panovala skvělá atmosféra a při pozorování lidí, jak zvládají skoky z houpačky se užije dost zábavy
📍cenote Suytun: tady to s atmosférou bylo horší, ale pokud chcete podobnou fotku jako je ta úvodní z tohoto postu, vyražte sem – jen se psychicky připravte na vystání fronty
📍Chichén Itzá: pro omrknutí jednoho z divů světa si doporučuji přivstat a vzít si průvodce, díky kterému bude prohlídka mnohem záživnější
📍park Francisco Cantón Rosado ve Valladolidu: za mě naprostý hřeb celého Valladolidu, spíše než o park se jedná o náměstí s kašnou a výhledem na krásný kostel San Servacio, který stojí za to omrknout po setmění i brzy ráno při východu slunce
📍město Izamal: jedno z mexických „kouzelných měst“ aneb tzv. pueblos mágicos, které vyniká svou barvou – vládne mu žlutá Do toho se mi poštěstilo být ve městě zrovna během oslav jednoho ze svátků – narození prezidenta Benita Juáreze. Cestou domů z večeře jsem z parku slyšela hrát hudbu a našla lidi tančící v tradičních yucatánských oděvech. Vládla tak příjemná atmosféra, že jsem zůstala, dokud hráli a jen pozorovala, jak se lidi baví 😌 Ve Valladolidu jsem zatím ze všech míst, co jsem tu navštívila nejvíc pocítila mexický vibe, i když se stále jedná o turistickou oblast. Odjížděla jsem nabitá zážitky a s vybitou fyzickou i sociální baterkou. Čas vše dobít a vydat se za dalšími zážitky ❤️

Všechna práva vyhrazena ® Dewii 2020