Recepty
Veganství
Výživa
Cestování
Ze života
E-shop
O mně
- O mně
- Reference na mé služby

NOVINKY

Dezerty Recepty

Nepečené ovesné tyčinky

před 11 měsíci

Hlavní chody Recepty

Zeleninová směs s klobaňou

před 12 měsíci

Mléčné alternativy Recepty

Golden Milk

před 1 rokem

Dezerty Recepty

Proteinové kuličky

před 1 rokem

Rubriky

Cestování
Dezerty
Hlavní chody
Mléčné alternativy
Nápoje
Nezařazené
Polévky
Pomazánky, másla a dipy
Recepty
Veganství
Výživa
Ze života

Recepty
Veganství
Výživa
Cestování
Ze života
E-shop
O mně
- O mně
- Reference na mé služby

Košík

Váš košík je prázdný.

Zpět do obchodu

E-SHOP: Textilní certifikáty

E-SHOP: Jak balíme objednávky?

Moje spolupráce

Blogování a spolupráce

NEJLEPŠÍ ČLÁNKY

Fazolové brownies

před 5 roky

1

Veganské sladkosti

před 5 roky

2

Kokosové kari

před 5 roky

3

“Mac and cheese” – vegansky&zdravě

před 3 roky

4

dewii.veg

There is always a different way out. Během svýh

There is always a different way out.
Během svýho života jsem se několikrát ocitla v situaci, kdy jsem cítila, že už nemůžu dál. To, co jsem v danou chvíli prožívala, bylo tak neunositelný, že vzdát se vypadalo jako jediný řešení. Před mnoha lety jsem jednou po tomhle “řešení” sáhla. Naštěstí se ale včas zapnula druhá strana mě, která sice taky chtěla ukončit tu bolest, ale ne všechno. Ne celej život. Tak jsem svý rozhodnutí včas zvrátila. A jsem furt tady. I když jsem to zažila už víckrát a díky tomu vím, že bolest, ať už sebevíc velká, jednou přebolí, stejně se chuť vzdát to v některých životních situacích objeví. V určitých chvílích je zkrátka téměř nemožný si představit a uvěřit tomu, že bude zase dobře. Ale i když se někdy zdá, že konec je jediný možný východisko, život nakonec ukáže, že tomu tak není. Že je z toho vždy i jiná cesta ven. A to i když vám genetická výbava nehraje zrovna do karet a tendence vzdávat se vám koluje v rodině stejně jako mně. Zpětně jsem vždy vděčná za zvolení tý jiný cesty. A díky tomu, že pracuju na svým mindsetu i životu, zvládám další podobný situace líp a líp.
Stejně jako otvírat téma poruch příjmu potravy, otvírat i tohle téma pro mě není jednoduchý díky tomu, že se dotýká mě osobně. Vím ale o jak rozšířený fenomén se jedná a zároveň necítím, že by se o něm dostatečně mluvilo. Přitom vědět, že v něčem nejste sami pomáhá a sdílená bolest je poloviční bolest. Já vím, že každá bolest mě nakonec posílí a že jak život dokáže být těžkej, tak je i nádhernej a stojí za to v něm pokračovat.

Takovýhle jungle living jsem si tu přála zaz

Takovýhle jungle living jsem si tu přála zažít a i tak to dokázalo předčit moje představy 🌿💚 Asi nemusím ani zmiňovat, jak moc jsem se za to cítila vděčná 🙌🏻
O vděčnosti ale teď mluvit nechci, chci mluvit o jiných pocitech - o tom, jak se někdy cítím blbě kvůli tomu, že se mám dobře. Říkám si proč právě já. V takových chvílích si opakuju, že mi všechno nespadlo jen tak do klína a že svůj život jsem si do současný podoby utvořila já sama. Vezmu jako příklad svou práci. Před pár lety jsem z vejšky utekla do kuchyně, kde jsem pracovala nejdříve jako brigádnice, pak jako kuchařka a nakonec jako šéfkuchařka a z našetřených peněz jsem si zaplatila výživový a trenérský kurz. Tak jsem během kuchařský práce ještě studovala na kurzech, do toho začala psát svou první knihu, stále blogovala a dala se do budování svý vlastní živnosti. V minulosti se mi ani nezdálo o tom, že to “dotáhnu” tam, kam jsem to dotáhla - k něčemu, co mě baví, co mi dává smysl, co mi umožňuje cítit se svobodná a co mi zároveň vydělává na nájem 🙏🏻 A to je jen oblast práce. Svůj život se podobným způsobem snažím tvořit i v ostatních jeho oblastech a tak čím jsem starší, tím lepší podobu můj život obecně nabírá 😌 A stejnou příležitost mají i ostatní. Každý jsme si strůjcem svého osudu a tvůrcem svého života. Chce to jen píli a odvahu žít si po svém. Samozřejmě to vždycky není jednoduchý a přesně podle představ, ale odměnou je pak život, který tě naplňuje. Tak žij a tvoř ✨
(Samozřejmě si uvědomuji existující sociální nerovnosti mezi lidmi, ale vzhledem k tomu, že tenhle text čtete z některého výdobytku současné doby, tak předpokládám, že mluvím primárně k lidem, jež se nachází v určitém životním standardu. A zároveň i pozice NEstandardu nutně neznamená, že si nemůžete tvořit život po svém.)

V minulém roce jsem si chtěla splnit jedno přání – solo traveling. Koupě bytu i celosvětová situace ho ale odložili na druhou kolej. Až slet prosincových událostí dospěl k tomu, že to zažívám teď, tady na Kostarice. A je to přesně to, co jsem chtěla 🙏🏻
Poznávám místní obyvatele i další cestovatele, nasávám zdejší vibe a zlepšuju svý komunikační skills v angličtině (a un poco i v španělštině 😁). Jedu si tu režim, co mě hodně baví: vstávání kolem šestý - ranní rituály - surf - práce - čas pro sebe (čtení/psaní/spaní/atd.) a pro aktivity s lidmi, co jsem tu poznala - ulehnutí k spánku za zvuků džungle. Bydlím v tomhle dřevěným domečku, kde vstávám s výhledem na východ slunce mezi korunami stromů a kterýmu majitel neřekne jinak než princeznina věž 👸🏼 Učím se tu porozumět oceánu a zjišťuju při tom, že na sporty nejsem takový poleno, jak jsem si myslela 🏄🏼 Seznamuji se a socializuji o sto šest (zdejší mimořádná přátelskost lidí je očividně nakažlivá, i pro stydlivý introverty 😄). Pomalu každý den mám na talíři místní tradiční jídlo – rýži s fazolema a plantejnama – a miluju to 🌱 Zkrátka užívám si pura vida a každý den cítím vděčnost za to, jak se tvoří a jak si tvořím svůj život.
Kostariku jsem přitom nikdy nijak nebrala v potaz a neměla jí na svém bucket listu, ale čím víc jí poznávám, tím víc je mi jasný, že mě vesmír zavedl do těhle krajin schválně a už teď vím, že sem se teda v budoucnu vrátím ❤️

Původně jsem chtěla tenhle post napsat jinak, a

Původně jsem chtěla tenhle post napsat jinak, ale zjistila jsem, že IG nově omezil svobodu slova a to, co jsem chtěla sdílet dle všeho není úplně přípustné. A tak si povíme o překonávání sebe sama.
Cestovala jsem sama přes půlku Kostariky, abych se kdesi na kopci, na místě, kde jsem nikdy nebyla, setkala se skupinou lidí, který jsem nikdy neviděla, mluvila s nimi řečí, v který si nevěřím a prožila společně velice osobní zážitek. Z pochopitelných důvodů na mě tak ten den ráno přišla úzkost. Sevřel se mi žaludek, udělalo se mi blbě a cítila jsem silný nutkání celý “výlet“ zrušit 🙅🏼‍♀️ Ale nepodlehla jsem tomu. Začala jsem zhluboka dýchat a vysvětlovala sama sobě, že to jsou mý starý strachy a že přece vím, že to všechno podstoupit chci. Pocity byly během minuty pryč a já jela. Byla jsem na sebe pyšná, že jsem se nezalekla a na místě mi dokonce i jedna žena sama od sebe řekla, že jsem odvážná, že jsem tam přišla sama (ostatní se mezi sebou znali nebo přijeli ve dvojicích). Když jsem na sebe vykecla svý sociální úzkosti, který se snažím překonávat, tak mi další řekli, že to jsem teda ještě víc statečná.
Pak nám bylo řečeno, že kuráž máme my všichni, co tam jsme. Jsme odhodlaní prožít něco náročného, pohlédnout na pravdu, kterou máme uvnitř sebe a léčit se 🌿 Pravda, která se ukázala mně, mě nechala beze slov. A plnou slz, který ze mě tekly proudem. I když okolo bylo plno lidí a já brečení před lidma nemám ráda. Ale rozhodla jsem se to tam pustit. Nejdřív jen tak trochu a pak jsem to tam fakt pustila 💦 Až tak, že mě přišla jedna slečna uklidnit tím, ať zhluboka dýchám. Jedno překonání navíc.
Stojí za to dělat něco pro nás nepříjemnýho? Pokud vnitřně cítíme, že to podstoupit chceme a drží nás jen něco jako obavy nebo minulá traumata, tak stoprocentně. Ne vždycky to musí dopadnout podle našich představ, ale jen to vědomí, že jsme překonali sami sebe stojí za to. Mně se tohle překonání vyplatilo po několika stránkách, pomohlo mi se zase posunout dál. Hlavním úkolem pro mě teď je si tu ukázanou pravdu co nejvíc zvnitřnit a přepisovat podle ní svý vnímání a zajetý vzorce myšlení. Ještěže máme ten plastickej mozek a můžeme si ho nastavit, jak chceme 🙏🏻 #healyourself

Přesně před rokem jsem dostala k narozeninám o

Přesně před rokem jsem dostala k narozeninám od kamaráda dárek – vzkazy napsaný na kusech papíru. Některej z nich jsem si měla vytáhnout, když mi zrovna bude ouvej 😶 Na jednom bylo napsáno, že jsem skvělý člověk a skvělým lidem se dějou skvělý věci. Vzpomenu si na něj vždy, když se nad svým životem sama zastavím s tím, jak je to možný. Jak je možný, kam mě život vane a co za lidi, zážitky a zkušenosti mi přináší. Miluju to a co nejvíc z toho se snažím přijímat s otevřenou náručí 🙏🏻 A s vděčností. Na tu poslední dobou myslím každý den. Pravdou je, že jsem čekala, že Kostarika bude jiná. Plná sebepoznání, klidná, vysmátá. V realitě se tu sešlo několik faktorů, který mě vyšťavili jak citrónek. I tak jsem zjistila, že nejsem zklamaná – i když moje očekávání byli jiný (jojo, ty očekávání 😅). I přesto cítím vděčnost. Plný sebepoznání to tu totiž je a to víc než jsem čekala. A i když to není vždy příjemný a jednoduchý, tak ta vidina toho, že se posunu zase někam dál mě drží v chodu. Před rokem jsem tu psala, že můj hlavní projekt na rok 2020 budu já sama. 2020 lidi nejen okolo mě označovali za šílený a taky za transformační. Pro mě byl obojím. Popravdě bych asi těžko ve svym životě hledala jiný rok, který mě tolik posunul. Nejen díky všemu, co se (mi) dělo, ale i díky mý vlastní aktivitě. Do svýho života jsem konečně zařadila některé nástroje: terapie, dechová cvičení, meditaci a ceremonie. Starostlivost o sebe jsem tak posunula zas na vyšší level a ani v 2021 nechci zahálet. Naopak cítím teď ještě větší drive než jaký jsem měla před rokem. A zároveň letos cítím drive tvořit nejen svůj život, ale i „něco“. Co přesně, to už trochu tuším 📖😌
Co bude vaší prioritou v roce 2021? Tady je pár tipů: Věnujte víc času sobě, svému tělu, svému rozvoji. Nastavujte si zdravé hranice ve vztazích s ostatními. Opusťte všechny toxické vztahy, které ve svém životě máte, i ty s rodinou. Pečlivě si vybírejte komu a čemu věnujete svůj čas. Vyzkoušejte konečně to, o čem už dlouho přemýšlíte a sníte. Vyskakujte ze své komfortní zóny. Podporujte v sobě dítě. Zapracujte na svých spánkových i ranních rituálech. Zpomalte. Buďte více laskaví, přítomní, pokorní a vděční ❤️

Kdysi mi jedna žena ze značky, s kterou spolup

Kdysi mi jedna žena ze značky, s kterou spolupracuji řekla, že jí udivuje kolik lidí mě sleduje, i když jsem kontroverzní. A já to od té doby ještě víc přiostřila 🌶 Baví mě sdílet feministická témata, to, jak neuctivě se chováme k planetě i k zvířatům, mě blízká tabu a v záloze mám i další věci, na který přijde řada. V mobilu mám uloženo okolo třiceti rozepsaných nápadů na nový příspěvky 😅
Proč to dělám? Mě samotnou baví otvírat se novým názorům, novým informacím a pohledům na věci, co mě zajímají a ráda zjišťuju, jak my jako společnost (ne)fungujeme. Ve zkratce řečeno ráda se rozvíjím 😌 A když mám tady tu možnost, tak chci svoje myšlenky a poznatky předávat dál, protože mi to dává smysl. Dávat fotky jen se smajlíky, hashtagem nebo pro mě basic popisky by mě tak nenaplňovalo (tím neříkám, že je špatně, když to tak někdo dělá). S mým terapeutem se smějeme pokaždé, když řeknu slovo hluboký 😄 Zjistili jsme totiž, že je to moje oblíbený slovo - já prostě ve všem potřebuju najít/mít hloubku. I na svym insta profilu. Ale snažím se učit, že občas může něco být i trochu plytký a nějaký ten pro mě basic popisek je sem tam v pořádku.
Tyhle myšlenky a poznatky předávám dál s tím, že to třeba někoho povzbudí k tomu taky se nestydět nebo se nebát o daném tématu mluvit a taky proto, že doufám, že se tím třeba otevřou a obohatí další mysli. Otevřenost je totiž skvělá vlastnost, kterou bychom měli chtít v sobě budovat a rozvíjet sám sebe po všemožných stránkách je za mě nejhezčí úkol, který si můžeme dát ❤️
📷 @miamirrelli

An apple a day keeps the doctor away? 🍏 Kéž

An apple a day keeps the doctor away? 🍏 Kéž by to bylo tak jednoduchý! Jedno jablko denně nám zdraví ale fakt nezachrání. Vzhledem k přehršli protichůdných informací, ke kterým máme přístup, není úplně jednoduchý zjistit, jaká strava nás teda od toho doktora fakt udrží. Vyžaduje to náš čas, studium a zapojení kritického myšlení. A do toho se většina lidí jen tak s vervou nevrhne. Obzvlášť v dnešní době, kdy nikdo “nemá čas”.
Pro mě samotnou je studium čehokoliv, co moje tělo potřebuje a co mu udělá dobře, jednou z mých nejoblíbenějších aktivit. Proč? Protože to ovlivňuje kvalitu mýho života. Nejen mojí zdravotní stránku, ale i moje psychické zdraví, náladu, energii, výkonnost a obecně spokojenost s mým životem jako takovým 😌 Proto pokud do něčeho mohu investovat svůj čas, investuji ho do sebe. Po několikaletém studiu a zkoušení různých přístupů jsem si došla k tomu, že chci jíst vše, co mi úžasná rostlinná říše nabízí 🌱 Mix luštěnin, obilovin, oříšků, semínek, ovoce, zeleniny, hub a bylinek mi dělá dobře v těle i duši 🙏🏻
Ale jen tím to pro mě nekončí. Důležitý je totiž nejen, co jím, ale i jak o své stravě i všem ostatním přemýšlím. Jíst výživově nabombený jídla a zároveň mít někde vzadu v hlavě hlásek neustále se strachující, že nedělám dost a “něco mi bude chybět” není dobrý. Stejně tak jíst nutričně bohatou stravu a zároveň žít v dlouhodobém stresu a kolotoči negativních myšlenek není o nic lepší než se cpát smaženym a sladkym a zároveň být v psychické pohodě. Placebo efekt a psychosomatika jsou jasným důkazem toho, že náš způsob přemýšlení může mít na fyzickou úroveň našeho těla velký vliv. Proto vedle přemýšlení nad tím, co poputuje do mýho těla, pracuju i na tom, co za myšlenky putuje přes mojí mysl.
📷 @danielcocash

Just me being comfortable in my own skin 🖤 Tak

Just me being comfortable in my own skin 🖤
Tak bychom se asi chtěli cítit všichni. Pro mě to většinu života nebyla samozřejmost, ale něco, na čem jsem chtěla a chci makat. Mám k tomu několik nástrojů, který mi pomáhají:
🖤 Starat se o sebe. Prokazuju tělu respekt skrze nutričně hodnotný jídlo, přiměřený množství sportu i relaxu.
🖤 Pracovat s vlastní myslí. Důležitý pro mě bylo a je naučit se neříkat sama sobě něco, co bych neřekla člověku, kterého mám ráda – třeba “vyzáblá tyčko” nebo “to je ale hrozná celulitida”. Naše sebemluva hodně ovlivní to, jak se ohledně sebe budeme cítit a ve výsledku i jak se budeme chovat. Říkat si “vyzáblá tyčko” a přijímat se tak dohromady úplně nepůjde.
🖤 Jít dovnitř. Snažím se přestat dbát přílišný důraz na to, jak vypadá moje tělesná schránka zvenku, vyhýbám se srovnávání se společenskými ideály krásy a namísto toho si vážím, jak je moje tělo funkční a co pro mě všechno každou vteřinu dělá. Pumpuje krev, dýchá, tráví, posílá nervové signály a spoustu dalšího. A já nemusím hnout ani brvou. Není to úžasný? 🙏🏻 Vždycky když na mě přijde nějaká hloupá myšlenka soudící můj zevnějšek, tak si připomenu jednoduchou mantru "je mi to jedno” a přestanu nad tím přemýšlet. A pak mi je to fakt jedno 😌
🖤 Přijmout svou nahotu. Kde můžu, tam chodím nahá, cvičím jógu nahá, spím nahá a i se nahá klidně vyfotim, jak můžete vidět 😸 Nahota má totiž pozitivní vliv na vnímání vlastního těla, učí nás za něj nestydět, tak si jí povolme. Nic přirozenějšího než nahota pro tělo není a ten pocit svobody, který navozuje, je příjemný bonus navíc.
🖤 Masturbovat. Ale jinak. Zapnout si svou oblíbenou hudbu, naopak vypnout porno a naprosto se pohroužit do přítomného momentu, svého těla a všech pocitů, co v něm probíhají. Aneb odpojit se od světa a napojit se na sebe 🙌🏻 Působit sám sobě rozkoš nás učí chovat se k sobě hezky a mít k sobě hezčí vztah. Je to moje oblíbená forma #selflove! 😄🙏🏻 A v tomhle provedení jde vlastně i o určitou formu meditace 💆🏼‍♀️

Vánoce udržitelně? Ano prosím! Tohle jsou

Vánoce udržitelně? Ano prosím!
Tohle jsou moje dva dnešní tipy 🎁
🔺Dáreček, který naučí nevytvářet přebytečné množství odpadu – něco na způsob, co drží moje pravá ruka 🙋🏼‍♀️ Mimo sady pratelných látkových tamponků na odličování to může být třeba zero waste kosmetika (nejlépe od nějaké lokální značky), safety razor nebo látkové sáčky na nákup.
🔺Kniha, která obdarovaného posune dál. Třeba můj oblíbený filosofický román Ishmael, kniha o stravě Jak nezemřít anebo kniha přímo o udržitelnosti. Takovou drží moje levá ruka 💁🏼‍♀️ V mém Eko průvodci najdete teoretické i praktické informace o všech možných oblastech – odpadu, módě, stravě, kosmetice i domácích čisticích prostředcích. Do knihy jsem zahrnula vše, co mě k tématu udržitelného života napadlo a nejednou se mi dostalo zpětné vazby, že je to ekologická bible! 🙌🏻 Je přínosná pro každého, kdo chce svým chováním méně trápit naší planetku 🌎 Kniha sama navíc udržitelnost reprezentuje i svými parametry – obálka je z 100% recyklovaného kartonu, papír jsme použili též 100% recyklovaný s přírodním odstínem, vazba je šitá s volným hřbetem ( = šetření materiálem), formát je vymyšlen tak, aby po ořezu knihy zbytečně nezůstalo mnoho odřezků papíru a knihu jsem navíc offsetovala, takže je CO2 neutrální (kdo neví, co je offsetování, tak se to též dozví v knize 🤓). Knihu najdete ve vybraných obchůdcích (označených na fotce) a také na mém e-shopu dewi.cz. Těším se na vaše fotky s vánočním stromečkem a hlavně na vaší zpětnou vazbu 🎄❤️ #thereisnoplanetb
📷 @dnesfotiim

Kde se vzaly, tu se vzaly, čtyři samice na Kos

Kde se vzaly, tu se vzaly, čtyři samice na Kostarice 🇨🇷 A jen jedna je místní 🐶
Během jarní karantény se mi zdál sen. S @chefkamu jsme v něm společně něco vařily a rozebíraly během toho, jak ta naše společná kuchařka bude skvělá. O pár měsíců později mi Kamu píše, zda si nechci vzít na starost jednu kapitolu v její připravované knize. Vrhám se na to a do toho si začneme posílat pekelně dlouhý hlasovky. Kamu si z toho začne vypisovat myšlenky, co chce zahrnout do knihy a pár dní na to mi navrhne “přileť za mnou!”. A tak letim ✈️
A jsem tady. Pročítám a poznámkuju tu ten vesmír, co s @robiczech uvařili, do toho nasávám místní atmosféru, poznávám nový lidi, cpu se banány a avokády a každý den cítím vděčnost za to, jaký lidi a příležitosti mi vesmír posílá do života 😌 Dnes si navíc splním jedno svý přání, s kterým jsem vůbec nepočítala, že by se mi mohlo v týhle podobě splnit a další moje přání přijde na řadu zanedlouho. Pro mě je tohle všechno další z ukázek, že vizualizace a přitahování setsakra funguje 🙌🏻 Ale o tom víc zase třeba někdy příště.

Všechna práva vyhrazena ® Dewii 2020