Home Page – 2. stránka – Dewii

Recepty
Veganství
Výživa
Cestování
Ze života
E-shop
O mně
- O mně
- Reference na mé služby

NOVINKY

Hlavní chody Recepty

Omáčka z pečených rajčat s těstovinami

před 8 měsíců

Hlavní chody Recepty

Dýňová omáčka s těstovinami

před 2 roky

Dezerty Recepty

Nepečené ovesné tyčinky

před 3 roky

Hlavní chody Recepty

Zeleninová směs s klobaňou

před 3 roky

Rubriky

Cestování
Dezerty
Hlavní chody
Mléčné alternativy
Nápoje
Nezařazené
Polévky
Pomazánky, másla a dipy
Recepty
Veganství
Výživa
Ze života

Recepty
Veganství
Výživa
Cestování
Ze života
E-shop
O mně
- O mně
- Reference na mé služby

latest posts

E-SHOP: Textilní certifikáty

před 4 roky

Polévky Recepty

Zelňačka s houbami

před 4 roky

Pomazánky, másla a dipy Recepty

“Rybí” pomazánka

před 4 roky

Dezerty Recepty

Celozrnný makovec

před 4 roky

Ostrovy Thajska

před 4 roky

E-SHOP: Jak balíme objednávky?

před 5 roky

Mléčné alternativy Recepty

Domácí kešu jogurt

před 5 roky

Dezerty Recepty

Řepové brownies

před 5 roky

Moje spolupráce

před 5 roky

Polévky Recepty

Thajská batátová polévka

před 5 roky

1 2 3 … 12

dewii.veg

Being a woman is a rollercoaster and I’m enjoyin

Being a woman is a rollercoaster and I’m enjoying the ride🎢😄 Ne vždycky tomu ale tak bylo. Dřív jsem nechápala, proč někdy absolutně nemám energii na nikoho a na nic, proč mě jindy rozčílí i jen něčí moc hlasitý dýchání a proč se další dny cítím klidná a připravená na všechno. Až jsem se naučila o cykličnosti ženy – co to vlastně reálně obnáší být ženou. Dneska když se nějak cítím, tak mě rovnou napadne „nemám ovulaci / před menstruací?“ a jdu zkontrolovat kalendář 😁 A světe div se, sedí to. Zjistit, proč se nějak cítím mi dodá nejen racionální vysvětlení, ale tím i akceptaci a klid 😌 Nejenže jsem se o cykličnosti naučila, ale zároveň jsem se naučila jí respektovat. Během měsíce procházím(e) odlišnými úrovněmi energie, motivace, nálad, produktivity a lámat něco přes koleno nemá smysl 🫠 Takže když se třeba před menstruací fakt necítím na těžký trénink nebo na nějakou sociální událost, tak se do toho netlačím. Nesnažím se bojovat proti svým hormonům. Užívám si, jak mi tělo dává signály k tomu, co zrovna potřebujeme a snažím se to maximálně respektovat 🫶🏻 Dřív bych se cítila blbě, že nejsem produktivní, když si během menstruace zalezu do postele k seriálům. Teď už vím, že moje tělo prochází čistícím procesem a tak potřebuje víc odpočinku a je to v pořádku. Dopřeju si ho 😊 Menstruaci mi taky usnadňují menstruační kalhotky @snuggs.cz, které už ode mě dobře znáte. Co ale ještě nevíte je to, že mi Snuggs navýšili slevu pro vás, takže si teď pod kódem DEWII20 užijte 20 % dolů 😉 Já si svoje první Snuggs koupila přesně před 3 roky po kamarádky doporučení a od té doby mi dělají společnost každý měsíc, když přijde onen čas 🩸 *Slevový kód je platný v ČR i SR a to do půlnoci 30.5. #spoluprace #udrzitelnamenstruace

Na otázku, kdy jsem byla v Brazílii jsem už už

Na otázku, kdy jsem byla v Brazílii jsem už už chtěla odpovědět „Před 4-5 měsíci“, když mi rychlý počty v hlavě naznačily, že to nějak nesedí 😵‍💫 Před 4-5 měsíci byl přece začátek roku a to jsem byla ještě na několik týdnů v Argentině. Mrkla jsem proto do mobilu na poslední brazilský fotky a zjistila, že to není ani 2 měsíce, co jsem odtamtud odjela. Dva měsíce. O čem to vypovídá? Poslední 2 měsíce byly mazec 😁 Zažila jsem toho tolik. Navštívila přehršel neskutečných míst, potkala spoustu dalších cestovatelů i místních lidí, vytvořila si mnoho nezapomenutelných vzpomínek…bylo to tak extrémně bohatý, že fakt, že jsem to stihla za týdnů se mojí hlavě prostě nezdá 🤯 Taky jsem jela pořádný bomby. Tour za tour, přesun za přesunem, zážitek za zážitkem. A sem tam nějaké to volno na načerpání energie. Nečekala bych, že takovýmhle způsobem budu ještě někdy cestovat…a ejhle 😄 Měla jsem žít na pláži někde v Brazílii a místo toho zažívám jednu z nejneuvěřitelnějších cest po Jižní Americe ❤️ A i když je to občas náročný a těším se, až budu zase delší dobu stabilně na jednom místě, tak jsem za tenhle vývoj svých cest mega vděčná a užívám si to. A proč že to beru takhle hopem? 👀 No jak říkám, bylo to celé nečekané a tak nemám zas tolik času, takže se ten čas, co mám snažím využít na maximum. Tady mi to jinak nedá, je toho tu tolik k vidění a zažití 😮‍💨👌🏻 Už mi ale odtikávají poslední týdny mého jihoamerického dobrodružství. Evropské léto volá ✨ To zase neplánovaně začne v zemi, kde jsem už pěkných pár let nebyla, ale zároveň to bylo před mnoha lety místo, kde jsem chtěla začít svůj život digitálního nomáda…uhodneš kde? 🌍

Během tour slyším, jak se jedna paní ptá, jes

Během tour slyším, jak se jedna paní ptá, jestli uvidíme i lamy a vicuñe ve volné přírodě. Tohle jí přijde vykořisťující. O čem mluví? O místních, co tu postávají především s lamami 🦙 Ty na sobě často mají různé třásně, oblečení a sluneční brýle. Ulice Cusca jsou plné žen v tradičním oblečením s baby lamou po svém boku. Je to turistická atrakce. Jen tam stojí a čekají a vy si za pár soles můžete udělat lama selfie. A jasně, tradičně oblečená žena s mini lamou vypadá krásně, ale je eticky v pořádku zneužívat takto zvířata? Určitě jste to už někde viděli. Ať už lamy, papoušky, hady, slony nebo třeba tygry. Zvířata bývají naučená trikům (třeba papoušci, kteří přiletí na vaší ruku), nebo omámená či zohavená, aby spolupracovali (třeba tygři na sedativech nebo plameňáci se svorkou na křídlech). Zaslechla jsem argument “Vždyť jsou na to zvyklí” 🤷🏼‍♀️ Ono co jiného jim taky zbývá, že? To, že je někdo skrze vnější vlivy zvyklý na nějaké podmínky přece tyto podmínky ještě neospravedlňuje. Otroci taky byli zvyklí dřít celý den na polích a být podrobeni fyzickým trestům. To bylo pak teda taky v pořádku, když na to byli zvyklí? Viděla jsem, jak sebou vicuña tady na Rainbow mountain škubala a bylo jasně vidět, že se jí to nelíbí. Ale co zmůže? Protest jí tak akorát přinese trest. To si pak raději zvykneš neprotestovat. A co argument “Lidi si přece nějak musí vydělávat”? 👀 Tady se ptám kde nastavíme hranici, za kterou je neetický způsob výdělku v pořádku? Když se netýká ohrožování zdraví lidí? Dětí? Nebo i zvířat? A kolik asi procent lidí, co vydělávají na zvířecím turismu reálně nemá jinou možnost volby? 🤷🏼‍♀️ Dobrým příkladem jsou afričtí ex-pytláci, kteří trekují s turisty za gorilami namísto toho, aby je i nadále pytlačili. Na (nejen) etické problémy je potřeba poukazovat, jinak se nic nezmění a jako společnost bychom se měli chtít morálně vyvíjet, ne zachovávat status quo. Paní jsem slyšela z vanu, kde jsem čekala, až si ostatní udělají fotky. Já si je (vy)fotím, když je zahlídnu někde navolno. Vím totiž, že svými penězi hlasujeme proto, jaký svět chceme mít a já chci mít svět, kde se k zvířatům chováme jako k živým bytostem, ne jako ke komoditě 🦙❤️

We are terrified to sit in pain. Therefore we usua

We are terrified to sit in pain. Therefore we usually overlook it or numb it. I knew I was keeping a huge emotional pain inside of me and I felt extremely scared to face it. To open the door that I held securely closed since I was a kid. A few months ago I realized my avoiding mechanism. How I was dealing with all kinds of issues, but not going to the core. In that time I also learned more about how the earliest years of my life influence me and I finally accepted the fact that I am traumatized. I stopped downplaying what happened. A few months later, here in Peru, a psychologist made me laugh when telling me „You have a lot to heal“. Yup, I know 😄 I fully accepted how much I suffered and how this suffering is still poisoning my life. And I decided to change that. To release the pain.
To release the stored emotions.
To heal. I was still terrified af, but I knew I have to do it. That’s why I came to Peru. To a clinic of integrative medicine. To ask Mother for help again. Another patient there who has never done it before asked me for an advice. „Expect nothing, accept everything.“ I kept that in mind even though I came with an intention. And the last night I got not only what I came for, but much more. I released old pain which was held in my body.
I met my self for the first time in my life.
I experienced unconditional love.
I forgave the ones who hurt me in the past.
I found peace and acceptance of what happened to me. It wasn’t easy at all. I remember thinking „Why can’t I just cope unhealthy with dr-gs, video games, p-rn, etc. like other people?“ 😂 Luckily I had a help not just from the healer, but also from many other patients who connected to my pain and went through it with me ❤️ But the task is not done yet. This isn’t a shortcut to healing. But I am determined to change as much in my mind and in my life as I can. They are right. Healing is messy. Healing hurts. But it’s so worth it. P.S.: Spot a little friend on the last photo 🦆❤️

Survived 4 days trail ending in one of the wonders

Survived 4 days trail ending in one of the wonders of the world 🤩 A „survived“ je dobře použitý slovo, jelikož mě při překonávání nejvyššího bodu treku chytla horská nemoc a druhej nejvyšší bod treku, který následoval ten samý den hned po něm jsem tak sotva vylezla 😵‍💫 Navíc jsem si nemohla ulevit žádným práškem na bolest, ani blbou cocou kvůli před-retreatové dietě 🫠 Vyzkoušeli jsme proto místo toho vysokou dávku vitamínu C, dýchání umělého kyslíku i inhalaci místních bylin společně s voláním Bohů hor, co mi měli přijít na pomoc 😄 No, nikdo nepřišel a nic nezabralo, musela jsem si to protrpět 😅 Všechno to ale stálo za to 🙏🏻 Včetně vstávání ve tři a čtyři ráno na brzký začátek pochoďáku 😄 Čtyři dny a tři noci strávené v Peruánské přírodě, během kterých jsem si užila džungli, hory i mnoho archeologických míst, včetně toho nejslavnějšího, které čekalo na úplném konci – Machu Picchu. To jsem díky absolvování Inca trailu viděla již z dálky od Intipunku (Sluneční brány), ještě během východu slunce, a byla jsem i mezi jeho prvními návštěvníky toho dne (i kvůli tomu se trail namísto vlaku vyplatí 😁👌🏻). Kvůli hrozbě erozí na trail může jen 200 hikerů denně (i s tour guides a portery je to 500 lidí / den). Já mám to štěstí, že jsem v Peru těsně po ukončení protivládních protestů – tak těsně, že většina světa ještě netuší, že Peru už je zase bezpečné a běžně fungující – a tak jsem si trail i Machu Picchu užila v mnohem poklidnější (= vylidněnější) atmosféře. To jsem pěkně vychytala a taky pěkně pocenila 🤌🏻 I přes onu horskou nemoc jsem ráda, že jsem se rozhodla pro klasický Inca trail, jelikož ten zkrácený (2 denní) nebo pouhý vlak, to by prostě nebylo ono. I ten 4 denní trail byl na mě nakonec krátký, tak moc skvělý to bylo 🙈 Peruánská příroda je nádherná, Incké ruiny zasazený v ní jsou úchvatný a chytla jsem i skvělou partu lidí, včetně super tour společnosti (@trekwithalpaca), která – a to je hodně důležitý – byla schopná připravit fakt chutný vegan jídlo. Na trailu nechcete být hladový 😁 Suma sumárum dávám Inca trail 10/10 a doporučuji hecnout ten klasický, stojí to za ty peníze, čas i námahu 🙏🏻

The science says “people who practice gratitude

The science says “people who practice gratitude report fewer symptoms of illness, and depression, have more optimism, happiness, and stronger relationships”. Therefore writing gratitudes is my long term habit and my today’s tip for the Mental Health Awareness Month 💆🏼‍♀️ Máte něco, co víte, že má pomáhat k lepšímu životu, ale nedaří se vám to do něj zařadit? 🙈 Já takových věcí měla několik. A postupně se mi daří z nich tvořit zvyky. Jedna z těchto věcí bylo i psaní vděčností. To má pomoci k pozitivnějšímu myšlení a vnímání svého života, objasnění, co od života chceme a potřebujeme, posílení sociálních vazeb i sebevědomí, navýšení pocitu štěstí a spokojenosti, zlepšení kvality spánku i zánětlivých markerů v těle…zní to fajn, huh? 🙃Psaní vděčností se proto stalo mým zvykem dva a půl roku dozadu, při mých cestách po Kostarice. Tenkrát jsem si začala psát deník. Do něj si poznamenávám… ✨ Cokoliv hezkého, co jsem viděla nebo zažila
✨ Na co jsem hrdá
✨ Lidé a setkání, za které jsem ráda
✨ Komplimenty a zpětná vazba od lidí
✨ Ponaučení, co mi život přinesl
✨ Co mám na sobě a na svém těle ráda
✨ Co mám ráda na svém životě
✨ Oblíbená písnička, film nebo kniha
✨ Pozitivní zprávy a novinky, co jsem dostala Nejenže tak přispívám ke všem zmíněným benefitům, ale zároveň si tak tvořím krásný deník, který je radost zpětně procházet 🙏🏻❤️ #mentalhealthawarenessmonth

No filter, just Pacha Mama magic 🌎💙 Probudíš se v 5:30 na poslední východ slunce u jezera Titikaka a místo něj je všude šedo a déšť. Zahrabeš se proto zpátky do postele a upravuješ fotky ze včerejška. O pár minut později zvedneš oči od telefonu, vykřikneš „Ty vole!!“ a běžíš k oknu 😄 Z deštiva se vykouzlila nejnádhernější duha, jakou si kdy viděla 🌈 Dvojitá, sytá a s oběma jejími konci. Viděli jste už někdy něco takovýho? No prostě ty vole!! 😄❤️ Poslední měsíce mám neskutečný štěstí. Mnohokrát jsem během nich totiž řekla „Tohle je jedno z nejnádhernějších míst, co jsem kdy viděla!“ 😌 Příroda tu v Jižní Americe čaruje neskutečně 🫶🏻 Příroda, respektive tahle planeta taky před pár dny slavila svátek. A já jen doufám, že si čím dál tím více lidí bude uvědomovat, jak kvůli nám trpí. A že dokážeme včas zastavit ten rozjetý kolotoč, co nás žene do záhuby. A právě na tuhle záhubu se mě pravidelně ptáte. Jak se s touto situací vyrovnat? No, pravdou je, že já sama jsem smířená s jakýmkoliv výsledkem 🤷🏼‍♀️ I s tou záhubou. Ne, neznamená to, že nenávidím lidi a chci, aby vymřeli. Jen vím, že jsme se do této situace dostali svým vlastním přičiněním a tak si taky budeme nést odpovědnost za své činy. To, co děláme je zločin proti přírodě. O tom, v jaké jsme situaci víme už desetiletí a příroda nám neustále posílá varování, která jsou rok od roku hlasitější. I nadále si však namísto naslouchání držíme ruce na uších. Možná někoho napadne, proč se teda vlastně vůbec nějak snažit, když vyhlídky nevypadají zrovna růžově. Mně osobně to moje svědomí nedovolí. Potřebuji, aby mé chování bylo v souladu s mými hodnotami. Co můžu měnit, měním a to, co je za hranicemi toho, co můžu změnit, se učím neřešit a akceptovat. Místo navenek se snažím soustředit na sebe, na svá slova, na své činy. Chci a potřebuji se chovat ve svých očích dobře, eticky a to, i kdyby se tím v globálu nic nezměnilo. Bez ohledu na to, zda z toho budu něco mít, bez ohledu na výsledek. Potřebuji se tak chovat kvůli sobě samé. Tak si udržuji integritu. Vím, že jsem to, co chci vidět ve světě a to je vše, co za sebe můžu dělat 😌 Být příkladem toho, v co věřím. Být odrazem světa, který chci mít.

Two sides of one world. Today it’s 10 years sinc

Two sides of one world. Today it’s 10 years since the collapse of Rana Plaza, the deadliest catastrophe of fashion industry. Did the industry change since then? Not really. Fast fashion is still unethical and unsustainable.
Fast fashion is still cheap, but just seemingly. There’s a hidden price. Someone else is paying for it. Ask the brands #whomademyclothes and make better choices. The world needs more conscious buyers and less passive ones 🙏🏻 Five years ago I changed my consumer behavior. I pay attention who I am supporting with my money and I buy less because the problem is not only the way of production, but also our big consumption. Buy less.
Choose well.
Make it last. (P.S.: the footage used isn’t meant to shame anyone, it’s just to reflect today’s world) ——————————————— Dvě tváře jednoho světa. Dnes je tomu 10 let od kolapsu Rana Plaza, nejsmrtelnější katastrofy módního průmyslu. Změnilo se něco od té doby? Spíš ne. Fast fashion je stále neetická a neudržitelná.
Fast fashion je stále levná, ale jen zdánlivě. Má skrytou cenu. Platí za ní někdo jiný. Ptejte se značek #whomademyclothes a volte lepší možnosti. Svět potřebuje více uvědomělých konzumentů a méně těch pasivních 🙏🏻 Já svoje spotřebitelské volby v rámci módy změnila před pěti lety. Dávám si pozor, koho svými penězi podporuji a nakupuji méně, protože problémem není jen způsob výroby, ale i nadměrná spotřeba. Proto… Kupuj méně.
Vybírej dobře.
Starej se, ať to vydrží.

Před pár měsíci jsem se rozhodla vydat do jedn

Před pár měsíci jsem se rozhodla vydat do jedné své vysněné země a namísto letu jsem se do ní vydala po zemi. A tak jsem se neplánovaně letos dostala i do Bolívie 🇧🇴 Sice jen na týden, ale i jen za ten týden jsem toho stihla vidět dost. Rozhodně dost na to, abych zjistila, jak krásná Bolívie je ❤️ Absolutním highlightem bylo Salar de Uyuni – největší solná pláň světa. Tu jsem zažila za východu slunce a zalitou vodou, díky čemuž se zem proměnila v obrovské zrcadlo. Mrkni na pátou fotku nebo můj nejnovější reel. Salar bylo tak krásný, že mám v plánu se sem jednou vydat znova a rovnou prozkoumat další části Bolívie. Byť to nejdřív byla země, kde jsem se necítila bezpečně. Na busácích totiž vidíte plakáty s pohřešovanými lidmi a děsivý plakáty proti obchodu s lidmi. To ve vás nevyvolá zrovna nejlepší pocit, byť víte, že jako turista jste ve větším bezpečí. Bylo mi však vysvětleno, že tyhle plakáty tu nejsou kvůli tomu, že by Bolívie byla v tomto ohledu víc nebezpečná než jiné země. Jen je tady tento problém víc veřejný – právě kvůli tomu, aby se proti tomu bojovalo. Byla jsem tedy ujištěna, že samozřejmě stejně jako ve všech jiných zemích musím být rozumná, ale nemusím se tu nijak extra bát. A nebála jsem se. Jedna věc, kterou si mě Bolívie hned získala jsou cholitas, domorodé ženy, které na ulici jasně poznáte – díky pestrobarevným outfitům, u kterých nechybí široká sukně, šátek přes ramena a klobouček. Nemohla jsem se na ně vynadívat 🫶🏻 Další zajímavá věc na ženách tu jsou vlasy – bývají spletené do copů, s ozdobami na konci. Dle barev ozdob poznáte, zda je žena vdaná nebo single. Bolívie je pestrá země s džunglí, solnou planí i zasněženými horami. Díky tomu je zdejší zemědělská produkce různorodá a moje návštěva zdejších trhů tak skončila nákupy spousty potravin, které jsem ještě nikdy nejedla. To miluju ❤️ Podnebí hezky popsal můj Couchsurfing host v hlavním městě: „In wet season it’s cold but in dry it’s cold also“ 😂 No, nebudu lhát, je to tu nádherný, ale chybí mi teplo a moře. Za pár týdnů se k němu zase vydám, ale předtím mě čekají další hory a jezera…uhodnete v jaké zemi? 🙃

Spending magical moments in magical places is my f

Spending magical moments in magical places is my favorite way of living ✨ Šest dní strávených na tours na cestě přes Chile a Bolívii bylo plné míst, na které jsem jen civěla v úžasu, ale na ten úplně poslední den jsem se ze všeho těšila nejvíc. A nejenže jsem tu náhodou byla zrovna ve správné období, byť jsem vůbec neplánovala se v Bolívii tento rok objevit, ale i jsem měla to štěstí vyrazit na Salar de Uyuni ve správný den 😌 Vstali jsme brzy ráno s tím, že se jedeme podívat na východ na slunce na suchou část solné pláně. Při příjezdu ještě za tmy náš řidič ale v překvapení prohlásí „Je tam voda!“. A tak se před námi rozprostřelo největší přírodní zrcadlo světa 😍 Každých pár minut se měnila scenérie okolo a tak člověk nevěděl, zda dřív koukat před sebe nebo za sebe. A zas jsem se pro jednou cítila, jak na jiné planetě 🫶🏻 A tohle všechno zažívám, protože jsem se před pár měsíci rozhodla vydat na jedno jiné unikátní místo…uhádnete jaké? 🙊

Všechna práva vyhrazena ® Dewii 2020